Mlýny

Informace

Bolfíkouc Hořejší Mlýn (Postřekov 57)

První písemná zmínka o mlýně je v Berní rule z r. 1654. Původně to byl mlýn panský. Roku 1701 byl prodán Janu Volfíkovi. Dalšími mlynáři pak byli Matěj Volfík, Bartl Volfík a ten roku 1772 mlýn prodal Kašparu Pittnerovi. Pittner roku 1774 zemřel a vdova Markéta mlýn pronajímala na dobu 20 let mlynáři z Valtířovic jménem Hans Georg Schwarz. V roce 1795 její syn Leopold Pittner dospěl a přebírá mlýn už jako mlynářský mistr. Dalším majitelem byl Leopold Pittner mladší (1823–1866). Byla tu i pila, která zůstala v majetku šlechty. V roce 1825 postavil novou pilu Leopold Pittner mladší. Pak na mlýně hospodařil Jan Pittner (1866–1885), po něm Andreas Lang (1885 – 1909) a Štěpán Lang (1909 - 1914). V letech 1912 – 1914 byla provedena přestavba mlýna, a to na válcový mlýn, a současně byl zvýšen spád a byla vyměněna obě mlýnská kola (4,8 ). Jedno kolo pohánělo mlýn, a druhé – spodní vodou – pilu. V letech 1914 –1947 mlýn vlastnila vdova Dorota Langová a po ní Josef Lang (1947 - 1952). V roce 1936 bylo vodní kolo nahrazeno vodní turbínou, která fungovala prakticky ještě v roce 2016. Poslední mlynář Josef Lang na příkaz úřadů v roce 1952 mlýn zastavil. Dnes je bývalý mlýn využíván jako rodinný dům.

Bolfíkouc Dolejší Mlýn (Postřekov 58)

První písemná zmínka o mlýně je v Berní rule z r. 1654. Chybně se tento zápis připisuje k Hornímu Bolfíkouc  mlýnu, to však byl mlýn vrchnostenský a tak nebyl v Berní rule uveden. Mlynářem byl v roce 1654 uveden Wolfgang Wolfík, který byl majitelem vlastního mlýna s jedním kolem. V roce 1699 byl v Klenčí založen Cech mlynářů a v něm jsou při založení uvedeni i dva mlynáři v Postřekově a to Hanuš/Jan Wolfík a Matěj Wolfík. Majitel Dolního mlýna Jan Wolfík koupil v roce 1701 Horní Bolfíkouc mlýn od vrchnosti. Dle Urbáře z roku 1721 platili daň za oba Bolfíkouc mlýny společně oba mlynáři Jan i Matěj. V Urbáři v roce 1733 platil daň v Dolním mlýně Jan Wolfík. Následoval v Dolním mlýně mlynář Bartoloměj Volfík (1734 – 1824) s manželkou Kateřinou, poté Jan (1770 – 1826) s Alžbětou a Kašpar (1802 – 1858) s Alžbětou. Není známo, kdy přesně vybudovali u mlýna pilu, ale na Císařských otiscích z roku 1838 je uvedena a podle postavení okolních domů byla postavena před rokem 1770. Pila byla postavena poměrně daleko od mlýna, východně, sto metrů vzdálená po směru toku Mlýneckého potoka. Dalším mlynářem byl Jan (1825 – 1904) s Marií. V roce 1890 bylo pile přiděleno číslo popisné a mlynář Jan pilu prodal, koupil ji tesařský mistr František Řezníček. Poslední mlynářem Jan Volfík (1860 – 1948) s manželkou Markétou. Po roce 1950 byl provoz pily zakázán, ale v roce 1989 ji současní majitelé uvedli do provozu a pila řeže dodnes.

Koberlouc mlýn, Horní mlýn; Goberlmühle, Oberemühle 

Kronika obce Postřekov uvádí že v roce 1397 prodali vladykové Otovští všechny tři mlýny nacházející se v Mlýnci. Jeden z nich byl i tento mlýn a podle vyprávění byl z nich nejstarší. Mlýn se nazýval Horní a byly v něm asi od konce 17. století dva mlýny a pila. První známý majitel Horního mlýna byl po roce 1600 Krištof Pürckh. Poté nastoupila rodina Langů a toto příjmení na mlýně zůstalo až do posledního mlynáře Františka Langa který zemřel v roce 1958.  První z Langů byl Jan Jiří (*1621), po jeho smrti roku 1669 mlýn přebral Jan (*1648). Ten předal v roce 1686 Jiřímu. Následoval Jan Zenefels jako správce poloviny mlýna z důvodu nezletilosti dědiců, druhou polovinu spravoval poručník dětí , bratr zemřelého mlynáře Jan Lang. Děti přebraly mlýn zpět v roce 1717, a to dva bratři Jan Jiří (*1674) horní polovinu a Bartoloměj (*1681) dolní polovinu. Horní polovinu přebral v roce 1750 syn Jan Antonín, pak Jan Jiří v roce 1780. Po jeho smrti přešla horní polovina na dceru Annu a jejího manžela Josefa Weidnera, mlynáře z Nového mlýna. Poté následoval syn Ondřej, a ten mlýn předal švagru Buršíkovi z Postřekova. Buršík ale nezvládal chod mlýna, a tak během první světové války provozoval obě poloviny Jiří Lang. Dolní polovinu přebral v roce 1764 Jan Jiří, poté 1802 Matěj Lang, poté Karel a asi v roce 1880 ji přebral Jiří Lang. Po návratu svého bratra Františka ze zajetí v roce 1918,  přebral František dolní polovinu a Jiří horní. Jiří však ze zdravotních důvodů není schopen vést provoz mlýna a tak ho pronajmul mlynáři Říhovi. To však nemělo dlouhé trvání, a tak horní mlýn zrušil a dům prodal. Dostává číslo 48. Dolní mlýn přebral František a provozuje ho i nějaký čas po roce 1945. Jeho manželka byla češka, a proto nebyli odsunuti. Dům přebrala jediná dcera Rozálie (*1934), která si vzala Františka Reinigera z Postřekova 50. Mlýn byů zbourán a na jeho místě si postavili jejich dvě dcery rodinné domy s čísly popisnými 25 a 7. 

Mihanzlouc, Střední mlýn; Mühlhansl, Mittelmühle

První zmínku o tomto mlýnu uvádí kronika obce Postřekov, kde se píše že v roce 1397 prodali tento mlýn vladykové Otovští. Nejstarší zjištěný majitel Partl Leberl prodal v roce 1609 mlýn Hannsi Zenefels za 540 kop míš. V roce 1670 pozůstalá vdova po Hannsi prodala mlýn synovi –opět Hannsi za 320 kop míš. V roce 1684 koupil Hanns další dvůr, později hostinec a připojujil ho k mlýnu. V této době byla u mlýna vybudována i pila, protože v roce 1708 prodala vdova Anna synu Janu Jiřímu mlýn, pilu a hostinec. Nejstarší jeho syn Pavel odešel roku 1737 na vandr, a od té doby o něm už nikdo neslyšel. Jan Jiří zemřel v roce 1743 a mlýn spravovala vdova Eva, která čekala na syna Pavla až do roku 1753, ale pak mlýn prodala své dceři Anně a svému zeti Janu Josefovi Langovi. Poté následoval v roce 1787 František, pak syn Karel v roce 1821. V roce 1848 přebral mlýn syn Jiří Lang, pak Josef 1881 a po něm v roce 1908 opět Josef. Josef předal mlýn v roce 1936 Janu Langovi (*1907). Posledním mlynářem byl Jan (*1907), který působil ve mlýně do roku 1942, kdy byl povolán jako němec na vojnu. Po dobu války pomáhali ve mlýně nasazení občané okupované Francie. Po skončení války se Jan vrátil do Mlýnce, kde na něj čeká manželka, která byla češka, a proto nebyla rodina odsunuta. Majetek jim byl ale zabaven, zestátněn. Do mlýna přišel osídlenec, Josef Marek se ženou Annou. Ti mlýn provozovali  ještě v roce 1951. V roce 1960 přebral mlýn JZD a používá ho jako sklady. Došloí k postupnému chátrání a až v roce 1980 byla provedena demolice. Na jeho místě byla postavena požární zbrojnice.

Houlíkouc mlýn, Dolní mlýn; Höflink

Na původ jména mlýna  jsou dvě verze. První je, že Georg Zenefels, který se nechal titulovat baronem – poddaní ho nazývali dvořanem – německy Höflink. Druhá verze vychází z prodeje mlýnů v roce 1379, kde jeden z kupujících byl Matěj řečený Holíkovec. První zmínku o mlýnech v Mlýnci uvádí kronika obce Postřekov, kde se píše že v roce 1397 vladykové Otovští prodali všechny tři mlýny nacházející se v obci, tedy i tento – Dolní mlýn. V roce 1701 vysoce urozená paní Anna Feliciana, ovdovělá svobodná paní z Wunschenwitz rozená Pachtin z Rayhoffen, paní panství Poběžovice a Ostrov (Wasserau), dědičně prodala a poskytla ke koupi svůj vlastní dolní moučný mlýn v Mlýnci s jedním mlýnským zařízením spolu s olejovým lisem zdejšímu poddanému jménem Georg Zennefels mladší za 200 zlatých. Ten neměl děti, a tak předal mlýn svému synovci Janu Jiřímu (*1711). Ten sice děti měl, ale pouze dcery, a tak v roce 1775 přebírá mlýn dcera Marie Eva s manželem Karlem Polsterem. V roce 1808 se stává majitelem jejich syn Jan Jiří. Ten má pouze dvě dcery, a tak v roce 1838 opět přebírá mlýn dcera Kateřina s manželem Ondřejem Schürerem pocházející ze mlýna v Zeisermühle 11. Jeho předci pocházeli ze šlechtického rodu Schürer von Waldheim. Kateřina a Ondřej měli sedm dětí, ale šest jich zemřelo, a tak následovala dcera Marie, která si přivedla v roce 1870 za mlynáře Václava Becka z mlýna z Ohnišťovic 12. Jejich syn Václav (*1887) si vzal za manželku Rozálii Langovou, pocházející z mlynářského rodu v Mlýnci 30 (Mühlhansl) a stali se vlastníky v roce 1910. Asi okolo roku 1900 došlo z důvodů záplav k úpravě a přemístění koryta Mlýneckého potoka. Původně tekl potok okolo Dolního mlýna, ale po úpravě se potok ocitl asi padesát metrů vzdálený. Pro potřeby mlýna bylo ponecháno staré koryto a od mlýna byl vybudován asi 120 metrů dlouhý podzemní kanál. Po příchodu americké armády 2. května 1945 byl mlynář lynčován postřekovskými občany a za týden poté zemřel. Jeho manželka a děti byly odsunuti do Německa. Po odsunu majitelky nebyl mlýn osídlen, ve mlýně se nemlelo až po vzniku JZD a uzavření ostatních mlýnů v okolí. Pak se mlelo pro potřebu JZD, ale už pouze na elektrický pohon, a to asi až do roku 1970. Poté byl mlýn v roce 1972 zbourán a na jeho místě postaveny bytovky.

Nový mlýn; Neumühle

Nový mlýn byl postaven Augustiniánským klášterem v Pivoni asi v roce 1749. Název Nový získal mlýn protože ve Mlýnci už byly tři starší mlýny, první zmínka o nich je v roce 1397. Podle císařského nařízení byl Pivoňský klášter zrušen v roce 1787 a jeho majetek rozprodán. Mlýn získal do vlastnictví Ondřej Weidner. Po výstavbě v roce 1749 klášter zaměstnával následující mlynáře – od roku 1751 Josef Tauer (*1698), od roku 1769 Karel Tauer (*1732), poté od roku 1783 Jan Tauer (*1753). Pak koupil v roce 1788 mlýn Ondřej Weidner (*1759) . Poté syn Ondřej (*1793), a následoval Ondřej (*1829). Ten zemřel ve věku 39 let, zůstala po něm manželka Zuzana rozená Becková (z Beckova mlýna v Mnichově), ale také za pět let zemřela. Mlýn koupil Adalbert Vojtěch Kroupa (*1831), mlynář z Domažlic. Ten předal mlýn synu Ludvíkovi (*1860). Zemřel v roce 1931, ale zůstal po něm mimo vdovy desetiletý syn a sedmiletá dcera. Mlýn proto pronajímají Jiřímu Schrödlovi z Mutěnína, a to je také poslední mlynář na mlýně. Počátkem roku 1946 osídlila mlýn rodina Josefa Královce s manželkou Marií, synem Josefem a dcerou Annou. Bohužel Josef zemřel v roce 1947, Marie ve mlýně zůstává s dcerou a její rodinou asi do roku 1980, pak byl mlýn opuštěn a od té doby chátral, kompletní demolice proběhla v roce 2015.

Zdroj: Vodnimlyny.cz