Boček Bohumil

arm. gen. Bohumil Boček, OBE, CB

• * 4. 11. 1894 (Sivice)
• † 16. 10. 1952 (Valdice)
• československý generál, legionář v Rusku, příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci, velitel 6. hraničářského praporu v Domažlicích, oběť komunistického teroru, účastník oslav 20. výročí bitvy u Zborova v Postřekově v r. 1937
• čestný občan Postřekova (1947)

Bohumil Boček se narodil 4. 11. 1894 ve Sivicích. V 1. světové válce bojoval nejprve v rakousko-uherské armádě, po zajetí vstoupil do československých legií v Rusku. V meziválečném období zastával různé funkce v čs. armádě, od roku 1935 velel hraničářskému praporu. Po okupaci Československa byl převelen do Vládního vojska, odkud na vlastní žádost odešel a zapojil se do odbojového hnutí, musel ale přejít do ilegality a v roce 1940 odejít do exilu, kde se po delší anabázi stal přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády. Absolvoval také výsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo, posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a bojoval také na východní frontě – kde byl velitelem 1. československé pěší brigády. Nacisté popravili jeho manželku a její rodiče. V roce 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Významně se podílel na poválečné obnově armády, v květnu 1946 byl povýšen na armádního generála – v té době vykonával funkci náčelníka Hlavního štábu československé branné moci. V průběhu únorové krize nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody, přesto byl novému režimu nepohodlným. Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka za protistátní činnost byl 31. 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu. Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby 1950, zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu odsouzen k doživotnímu vězení. Zemřel na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích. Už v roce 1962 byl částečně rehabilitován, o jeho úplné rehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až po listopadu 1989.

Zdroj: www.ceskatelevize.cz