Poslední alotríja Masopusta 

Poslední alotríja Masopusta 

Kamerádí ze Vsi,

po tom, co sem skončil po letošním průvodu zase na šíbenici, vám muším íčko haspoň takle napsát dopis z tůtoho divnýho místa, hde každyj rok čekám, haž mi zase pustí na ten sjet mezi vás.

Letos sem si to zase tůze hužíl. Hned začátkem roku sem vyrazil na vobecní bál, hh sem tera drobet přepálil start. Nedálo se hale nic dělát, jakmile do toho třískne muzika, tak se neznám ha kořalka teče proudem. Nic platný, za tyjden následoval bál mysliveckyj, ze kerýho sem si kromě dvou bažantů z tomboly přines i pěknou vopici, kerá mi dělála společnosť i celou neděli.

Bál měli letos í kopečkáří, tak, to se ví, sem nemoh vostál doma ha vyrazil sem teký. Koncem ledna sem šel eště zkroutit nohu na hasičskyj bál ha mý fungl nový třejce sem pak definitívně protancuvál na potřekovským bále, kerej pořádal soubor.

Vo tejden dýl huž sem pak nemoh dospát. Huž to tu zas blo! V pátek sem se hned s mladyjma vydál Hadamom, hde bla sezpívaná. Nuuuu……blo to tůze pěkný. Tůlika mladyjch pohromadě, to je dycky veselý. 

V sobotu večer sem se drapál na maškerní bál ho hotelu. Do nebl, tak snad nehuvěří, kolik bláznivyjch lidí se zase sešlo na tůtý trachtaci. Maškar blo snad prej ňákyjch 350, tak nevím, že ten hotel furt eště stojí. Veprostřed sálu se rozkramaříli myslivcí ze Slavností sněženek, hu kerejch sem se drobet najid – kance se šípkovou ha teký se zelím. To se ví, po takovým člověku vyschne, tak sem hutíkál čerstva do výčepu pro ňáký to pivo ha kořalku.  Zbytek večera huž sem pak celej rozevlátyj jenom tramtejlil po sále sem ha tám.

V neděli sem stál, voblík sem se do hodobožovýho ha huž sem uháněl Hadamom, habych míl nějaký místo na sedění. Na zmátoření po sobotě stačílo zas pár kousků desítky ha huž sem bl v náladě. Před druhou přišli muzikantí ha pak huž se Hadamovna zaplníla k prasknutí. Hromadu mladyjch čekálo í na pavlači ha venku. Ve štyry vyšel průvod, párů blo eště víc než loni, snad hasi ňákyjch 90. Před hotelem bla letos přirychtovaná tůze pěkná slavobrána, hu kerý sme se šichní mohli vyfotografuvát. Tak máme pěkný vobrázky na památku. Večer huž sem pak z posledních sil přežívál ha po půlnoci sem bl rád, že huž nemuším jít vorát ha šel sem dřímat.

V pondělí sem stál, najid se ha hupaluvál Hadamom. Jako každyj rok tám hrajou muzikantí ze vsi ha vokolí ha teký náše dudácká. Čas běžíl jako voda v náší řece ha dyž začáli i stryjčkové řádit na lajci, tak sem koukál na hodinky, že huž muším zas do hotelu. Běžíl sem se převlíct ha rychle na bál. Tůten babskyj je huž vod sedmi, já chodím s mužskejma brzo držít místa ha na karty. Přesně v sedum do toho třískla Horalka ha bál pomalu dostával grády. To pondělí je dycky kritický, hale pak jako zázrakem se člověk nějak zmátoří ha huž to zase de. Netrválo dlouho ha huž sem tám zase hopsál na dámský volence, při kolečkach í při špacírce jako praštěnyj.

V houterý chodím s chlapcema hned po poledni do Špíllárky. Sedíl sem tám mezi katem, smrtkou, vojákama ha dalšíma těma maškerama, kerý mi vedli na mý letošní poslední cestě. Pak huž přišla muzika ha dívčátka ha blo veselo. V tělocvičně mi naložíli na máry ha ve štyry se celyj ten pekelnyj průvod s hasi 335 maskama dál do pohybu. Člověk na těch márách by skoro bečíl, na jednyj straně je to tůze pěkný, jak je kolem mě tůlika veselyjch lidí ha tůlika humbuku. Na druhou stranu huž je to zase moje konečná ha člověk bure drobet holt ňákou tu dobu zase sušít hubu. Počasí se nám tera letos tůlika nevyvedlo. Loni tak šajnovalo sluníčko, hale letos tera padal z nebe sněch s deštěm, nu pekelnyj cajch. Huž sem se těšíl, haž to zkoncujeme. Poslední, co si z hřiště pamatuju, je ta hořce-veselá písnička Huž je konec masopustu………

S úsměvem na ksíchtě ha rudým nosem se loučí váš věrnyj kamerád Masopust.

Foto: Martin Ticháček