Kubíček Jan

Msgr. Jan Kubíček

• * 2. 2. 1803 (Starý Postřekov)
• † 30. 4. 1892 (České Budějovice)
• biskupský notář a kanovník českobudějovické katedrální kapituly, rodák z Postřekova

Msgr. Jan Kubíček se narodil 2. února 1803 ve Starém Postřekově č. p. 8 (U Švejdů). V roce 1829 byl po vysvěcení na kněze kaplanem v Sedlci u Blatné, následně od roku 1844 také farářem v Čížové a od roku 1850 biskupským vikářem a školním inspektorem v Písku. V roce 1853 byl jmenován kancléřem a ředitelem biskupské konzistoře v Českých Budějovicích. V roce 1863 byl pak jmenován kanovníkem katedrální kapituly, roku 1884 infulovaným (privilegovaným) děkanem kapituly a roku 1888 byl zvolen infulovaným proboštem kapituly v Českých Budějovicích. Za necelý rok poté byl papežem Lvem XIII jmenován papežským prelátem – protonotářem. Byl také proslulý zpěvem a hrou na varhany. Byl jedním z iniciátorů výstavby kaple sv. Jakuba v Postřekově, avšak jeho dokončení se již nedožil. Zemřel dne 30. dubna 1892 v Českých Budějovicích. Kaple byla pak vysvěcena o osm let později roku 1900. 

Kubíček napsal učebnici hry na varhany. Tato učebnice má pět svazků a je psána v němčině. Originální název díla zní: „Schullehrer am Lande als Organist und Regens–Chori“ (v překladu Venkovský učitel jako varhaník a regenschori) a byl vydán na náklady autora mezi léty 1870 až 1872. Učebnice měla sloužit jako obecně přístupný návod, jak se naučit hře na varhany, především pro ty kandidáty učitelství, kteří nemohou navštěvovat hudební školu či vzít si vlastního učitele hudby. V předmluvě svého díla, napsanou v Budějovicích dne 15. července 1869, Kubíček popisuje důvod, proč učebnici napsal právě v jazyce německém:

„Při psaní tohoto návodu jsem byl prodchnut nejsrdečnějším přáním přinést jím bohatý užitek v prvé řadě svým českým soukmenovcům. Co možno vzdálen toho, abych volbou němčiny způsobit nějakou újmu jejich prospěchu, trvám naopak na názoru, že právě takto jim mohu prokázat podstatnou službu tím, že jim dám příležitost hovořit i o předmětu hudby německou řečí, a zdokonalit tak svou znalost druhého zemského jazyka. Neboť jen pak, bude-li ve varhanní hře patřičně zručný kandidát učitelství mocen slovem i písmem obou zemských jazyků, může za doprovodu dobrých studijních výsledků klidně nastoupit cestu všemi směry naší otčinou a živit v sobě naději, že se mu s Boží pomocí podaří dosáhnout jak v německých, tak v českých a smíšených obcích, ve městech jako na venkově, dobrého přijetí a časem i slušného celoživotního zaopatření.“