Špillar Jaroslav

Jaroslav Špillar

• * 1. 10. 1869 (Plzeň)
• † 30. 11. 1917 (Dobřany u Plzně)
• malíř tvořící v Postřekově koncem 19. století.

Narozen 11. 10. 1869 v Plzni. Absolvoval Vysokou umělecko-průmyslovou školu v Praze u profesora Františka Ženíška. Maloval během mnoha studijních cest v Benátkách, Bukurešti a jinde.  V roce 1888 ho k sobě pozval sládek trhanovského pivovaru Čeněk Hrubý. Právě tohle pozvání se mu stalo osudným - Chodsko ho uchvátilo natolik, že se rozhodl usadit se zde natrvalo. 

Poznav celé Chodsko, rozhodl se roku 1894 pro rázovitý Postřekov. Nejprve pobýval v Postřekově u řídícího učitele Švejnara. Pak bydlel u tesařského mistra a pilaře Řezníčka (U Mistrů). Nechal si také postavit ateliér v místě, kde se říkalo na Trávníkách. Od té doby mu na Chodsku nikdo neřekl jinak než „Trávníček“.

S přítelem J. F. Hruškou docházel na Čerchov a Pec, kde si v roce 1902 začal stavět dům. Tento dům hostil nejednu významnou osobnost tehdejšího kulturního a společenského života, zavítal sem např. Alfons Mucha s manželkou, malíř Mikoláš Aleš, spisovatelé Alois Jirásek, Jan Vrba a Jindřich Šimon Baar, nebo sochař Otakar Švec. V Peci působili i Jaroslavovi bratři oba taktéž výtvarní umělci Karel a Rudolf. Ve Špillarově vile pracovala i významná malířka a grafička Ludmila Jiřincová.

Roku 1905 přepadla J. Špillara duševní choroba, kvůli které nemohl dál malovat. Dne 30. 11. 1917 v léčebně pro choromyslné v Dobřanech zemřel ve věku 48 let. Pochován je v rodinné hrobce ve Šťáhlavech. V Postřekově namaloval oltářní obraz sv. Jakuba pro kapli. Dále např. oltářní obraz pro kapli u Dobré Vody a celou řadu dalších.

Devět let prožil Jaroslav Špillar mezi postřekovskými sousedy a v dřevěném ateliéru na Trávníku vznikly všechny jeho známé historické obrazy: Robota, Psohlavci a Lešetínský kovář, ve své době velmi rozšířené barevnou reprodukcí v českých hospodách a domácnostech. Když maloval obraz Psohlavců, vyhledal si jako dějiště pěknou senci u tety Petruc. Dovoloval se spíš jen formálně, ale milá teta mu odpověděla s dobrosrdečnou nerozpačitostí: "To se ví, že vás k nám pustím. Aspoň, hdyž buru na poli, vohlídáte mi chalupu a dobytek." Jako model k Lomikarově postavě mu tehdy stál klenečský lékař doktor Leopold Bozděch, známý po celém okolí. K obrazu Robota si vybral model pro kojící matku doma v Postřekově a tato uhlem kreslená studie se dlouho povalovala v koutku ateliéru. Při jedné návštěvě ji náhle objevil J. Š. Baar, kterému se tolik zalíbila, že ji chtěl koupit za každou cenu. Malíře jistě potěšila tato pozornost, ale namítal, že studie není dokončená a dítěti chybí nožička. Než se spisovatel vzpamatoval, vzal Špillar do ruky uhel, rychle dokončil kresbu a obdarovaný šťastlivec si ji odnášel do Klenčí na památku.

Když tu učil pan řídící Švejnar, postál Špillarovi modelem k postavě fotografa, jehož příchod tehdy zosobňoval na vsi kus moderního světa. Pan řídící měl nad čelem už pořádnou lysinu, kterou malíř nechal aspoň na obraze zarůst hustou kšticí.

Čtenář Baarova Skřivánka, této nejrozmarnější spisovatelovy knihy, dozví se o Špillarovi několik životních epizod, jistě citlivě odpozorovaných, poněvadž se s umělcem důvěrně znal. Musíme jej v románě hledat pod jmény Pilař a Trávníček. Spisovatel umístil své vyprávění do Postřekova  nazývaného Borovnem a některé pasáže do rodného Klenčí. 

Ano, Trávníček je akademickým malířem a kolik roků už tráví jaro i léto
v Borovně, pouze na podzim odjíždí do Prahy. Vystřídali se tu Jansa, Štapfer, Vele,
Douba, Vilek, na mnohé se výměnkář už ani nepamatuje, ale to dobře ví, že všichni
byli chlapci ostří jako břitva, hezcí jako panna, ohniví jako vino, bystří jako voda,
ale srdce zjatěho! Žádný však v Borovně tak nezdomácněl jako Pilař, Postavil si
tu i ateliér na Trávnících, a jako každý u nás má vedle vlastního příjmení i nějaký
příslotek po chalupě, tak i malíři přezdili "Trávníček" a brzj nikdo v íirém'okolí
nic nevěděl o malíři Pilařovi, ale každé dítě znalo - Trávníčka. Přiznali ho i za
skutečného souseda do obce, dali číslo jeho chalupě, oslavili to velkolepou pitkou
a jako svého měli veselého malíře. Splynul s nimi a porozuměl jim. Nosili mu
oštafírovat "pámbůžky", malovat firmy, a když přišlo nařízení, že na každém voze,
jakmile vyjede přes hranice obce, musí být tabulka se jménem majitele... měl Trávnííek plné ruce práce. K jeho cti budiž FIX styděl... 

Zastavili jsme se v hospodě U Hadama, do které se vchází po schodech na starodávnou pavlač a odtud přímo do šenkovny, kde při zimních hovorech oživují nepsané paměti vesnice. Šenkýřka oblečená ve flámišce nám natočila pivo a já obhlížel dějiště prvního Špillarova chodského obrazu s příznačným názvem pro povahu zdejšího lidu - V nedorozumění. Malíř na něm zachytil tři sedláky při nějaké rozepři u hospodského stolu a šenkýřce Dodle přiřkl úlohu smiřovatelky.

Zdroj: zemezamyslena.cz

V roce 1894 usadil se zde trvale Jaroslav Špillar, král chodských malířů. Týž narodil se r. 1869 v Plzni, studoval nejprve na Umělecko-průmyslové škole vPraze, pak na pražské malířské akademii a r. 1890 objevují se již jeho první práce na výstavě. Na Chodsko přišel r. 1888. N1jaký čas létel jako přelétavý pták, až se usadil v Postřekově, kde si na trávnících postavil dřevěný ateliér. Proto říkali mu Trávníček. Byl svoboden, bydlel ve škole u řídícího učitele O. Schweinera. Chodil do hostince Karla Řezníčka (k Hadamům), kde podnes jako památka na ty časy visí jeho studie Šenkýřka Dorla a její muž. Říd. učitel Schweiner, obecní písař Švejda, POstanzl, Kongl a jiní stali se jeho modely, když maloval Kozinu před Lomikarem, Orání, Na brambůrách, Přásky aj. Špillar dovedl si vybrati rázovizé modely nejen tělem, ale i duchem. Žádného ,,nekňubu" nesnesl a při práci rád se zasmál. Práce totiž byla mistru zdrojem čisté radosti a tvůrčí činnost nejvyšším štěstím, proto také jeho obrazy dýchyjí zdravým životem. Žil zde s našim lidem důvěrně, s některými si i tykal, maloval jim tabulky na vozy, firmy a orientační tabulky. V roce 1899 se oženi la rozhodl si postaviti svůj vlastní dům i s dílnou. Zalíbila se mu Pec. To už se v malbě odkloňoval od lidí a zamiloval si naši horskou přírodu. zvlášť zimní. Koupil si na svážení materiálu koně a od tamějšího lesního Špadrny asi za 90 Kč. Byl to janek. Ale Špillar vlídným zacházenám ho vyléčil a když jej prodal, vydělal na něm. Sám si udělela plány, vozil kámen a cihly. Později si postavil ještě jeden dům a ten byl na kolách. Vůz s kamínky, s kterým si v zimě zajel do nižší polohy Čerchova a v něm maloval. Tak zachycoval tajemné krásy sněhové přírody. Po jeho smrti koupil si jej od vdovy malíř Kalivoda. Špillar zemřel v roce 1916.

Zdroj: Kronika obce Postřekov 1923 - 1963 (s. 62)