První dochovaná písemná zmínka o Postřekově pochází z 16. března 1325

V letošním roce slaví Postřekov 700. výročí od své první písemné zmínky. Obec je uvedena již roku 1325 v prvním chodském privilegiu od krále Jana Lucemburského vedle dalších chodských vsí. Ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně jsou uloženy opisy chodských majestátů ve fondu Archiv města Domažlice.

V knize Dějiny Chodů u Domažlic (Svazek IV. a V. Sborníku Archivu Ministerstva vnitra Republiky Československé) od Dr. Františka Roubíka z roku 1931 je psáno:

„O původu těchto chodských vsí a jejich obyvatel Chodů nemáme bohužel starých zpráv. První listinná zmínka o nich děje se teprve v privilegiu krále Jana Lucemburského z r. 1325, když již několik let před tím slyšíme o Chodech povšechnou zmínku v t. tv. Dalimilově kronice. To ovšem nikterak nevylučuje daleko starší stáří těchto vesnic, jež je naopak velmi pravděpodobné. Privilegium Jana Lucemburského, zachované ovšem pouze v pozdějším opise (v listině Karlově z r. 1360 uvádí jménem tyto chodské vesnice: ,,homines nostri Chodones in villis videlicet Postrzekow, Clenitsch, Drazenaw, Ugezd, Dlumaczowo, Mrdakow, Kytschow, Podsinowicz et Lhotha ac alibi prope civitatem nostram Tust et nemus residentes.“

Přepis privilegia a překlad do českého jazyka:

„My Jan,

z Boží milosti český a polský král a lucemburský hrabě, známo činíme všem, kdož tento list čísti budou, že, poněvadž lidé naši Chodové (Chodones), sedící ve vsích, totiž v Postřekově, Klenči, Draženově, Újezdě, Tlumačově, Mrdákově, Kýčově, Pocinovicích a Lhotě a jinde blízko města našeho Domažlic a hraničního lesa, v minulých dobách byli podrobeni jakémusi právu poněkud obtížnému a nedovolenému, k ulehčení toho, aby tíž Chodové ustavičným vzrůstem mohli prospívati, milostivě chceme, ustanovujeme a rozkazujeme, že tíž Chodové mají od nynějška a na vždy příště užívati a těšiti se z toho všeho práva, z něhož se raduje město naše Domažlice, na soudech, kolikrátkoli nebo kdy tamtéž před soudem nebo k soudu by byli povoláni, s tím však zvláštním podotčením, že zmínění Chodové, kteří pro vzdálenost od téhož města a pro zanedbání svých prací často tamtéž v Domažlicích před soudem nebo soud konati nebudou moci, budou povinni pouze ve čtyřech týdnech v řečeném městě našem Domažlicích příště vésti pře a tamtéž odpovídati těm, kdo je budou žalovati.

Rozkazujeme proto a poroučíme všem purkrabím a rychtářům v Domažlicích a ostatním našim věrným, že zmíněné Chody proti tomuto našemu ustanovení, nařízení a milosti nemají příště obtěžovati ani jinak jim brániti. Pro kteréžto věci svědomí jsme rozkázali tento list učiniti a naší větší pečetí stvrditi. Dán v Praze léta Páně tisícího třístého dvacátého pátého, o XVII. kalendách dubnových.

V Praze dne 16. března 1325“

Zdroj: Roubík, František. Dějiny Chodů u Domažlic. Praha: Ministerstvo vnitra Republiky Československé, 1931.

Foto: Jan Lucemburský | Zdroj: panovnici.cz